Místo práva hnůj

středa 25. červenec 2012 06:17

Občanské sdružení na ochranu pacientů končí svoji činnost, avšak zůstáváme občany angažujícími se ve prospěch pacientů.

Občanské sdružení na ochranu pacientů existovalo téměř dvacet let, kolem patnácti let jsem v něm byla členem, resp. zhruba 13 let jsem byla jeho předsedkyní. Na vzniku tohoto sdružení se mj. podíleli jedinci, kteří osvědčili svou morálku v totalitním režimu, naší členkou byla mj. paní Libuše Šilhánová, která se rovněž dlouhodobě podílela na činnosti Českého helsinského výboru.

Domnívám se, že naše sdružení sehrálo dobrou roli zvláště v 90. letech, kdy se nám podařilo upozornit veřejnost, politiky a média na to, že hlas pacientů musí znít vedle hlasů zdravotníků vyváženě, že není možné spotřebitele zdravotní péče jen tak "válcovat", že ve slušné společnosti se všichni aktéři (ministři, pojišťovny aj.) mají zajímat i o názor pacientů, než se rozhodne o nějaké zásadní změně.

Nepodařilo se nám změnit např. legislativní pravidla vlády podle západních vzorů (a to není problém jen resortu zdravotnictví) tak, aby z právních předpisů závazně byla sdružení pacientů oficiálně uznaným partnerem při tvorbě předpisů. Zatímco vláda a parlament u nás počítají s tím, že na připomínkování zákonů se podílí asi stovka zdravotnických subjektů, s pacienty takřka nepočítají - my jsme se k připomínkování nových či novelizovaných norem dostávali jen oklikou (náš názor vůbec nemusí být vzat v úvahu, což je nedemokratické). Například v Británii musí ministr vždy absolvovat sezení se stejným počtem zástupců pacientů a zdravotníků - tito partneři se nesmějí vzájemně přehlasovat, takže vláda dostane na stůl vyvážený souhrn názorů na chystané změny. Podobně je tomu v SRN a dalších zemích - u nich předpisy trvají na tom, že ke zdravotnictví se budou vyjadřovat pacienti a zdravotníci (příp. další subjekty) vyváženě, rovnocenně, jejich hlasy mají stejnou váhu. U nás předpisy - nejen ve zdravotnictví - nahrávají těm tvrdším, silnějším lobbistickým skupinám (např. mají větší možnost zasahovat do dění provozovatelé sociál. služeb, nikoli jejich uživatelé). U nás tedy ještě není dostatečně rozvinuta demokracie v tvorbě práva, čímž často dochází k záměrným i nevědomým věcným chybám v předpisech, výsledkem je např. nižší kvalita služeb a jejich zbytečně vysoká cena (neefektivní řešení péče a služeb).

Za dobu naší existence jsme pomohli stovkám až tisícům pacientů v konkrétních kauzách, někdy za pomoci advokátů. Pacienti s naší pomocí např. vyhráli správní řízení či soudní spor, mnozí ovšem prohráli, protože předpisy v ČR jsou natolik chybné, že se nemá čeho chytit ani kriminalista, ani advokát, ani soudce, takže některé kauzy byly dobře vyřešeny jedině proto, že např. soudce dokázal vyložit právo podle mezinárodních konvencí, čímž se vymanil z nedokonalých českých norem.

Mně osobně se nepodařilo prosadit takovou změnu zákonů ke zdravotním pojišťovnám, aby naši pojištěnci měli to silné postavení, jaké mají např. v Rakousku a Německu. Aby si je volili sami občané se znalostí osobností ve svém bydlišti a aby tito zástupci pojištěnců měli stejnou váhu jako zaměstnavatelé (a aby z orgánů pojišťoven zmizeli tzv. zástupci státu - "zájem státu" se přece prosazuje na úrovni vlády a parlamentu, tak proč ho dublovat v dalších orgánech, navíc místo zájmu státu má jít o zájem veřejnosti...). Ve skutečnosti zástupci státu v orgánech pojišťoven prokazatelně hájí vlastní zájem - nahraju svým rozhodnutím lobbistické skupině, ona mne bude volit ve volbách... Tzv. zástupci státu a dnešní pseudopojištěnci se trvale podílejí na plýtvání s našimi penězi (např. se stále zvyšují úhrady péče, aniž by se zpracovávaly analýzy nutných nákladů, přiměřenosti sítě služeb, vytíženost přístrojů v nemocnicích atd.).

Ještě v 90. letech se dalo alespoň formálně vyjednávat s politic. stranami o přáních pojištěnců a pacientů, dnes už většina politiků ani nepředstírá zájem, zejména utíkají před kritičtějšími subjekty - nemají čas... Člověk dopředu ví, že se zásadnějšími změnami nepochodí, takže proč vůbec o něčem jednat. Zkoušeli jsme změnit nekvalitní předpisy pro zdravotnictví na úrovni porad. orgánu vlády - výboru pro lidská práva a biomedicínu, ovšem ministři zdravotnictví nakonec stejně donesou do vlády a parlamentu velmi nekvalitní návrh. Pokud učiní úlitbu našim přáním, pak jen okrajově - např. se jakoby poopraví čtyři paragrafy, ale pátý a šestý paragraf změnu znehodnotí, rozmělní, takže v praxi bude stejně nemožné vymoci skutečné právo.

Zhruba deset let jsme stále dokolečka připomínkovali pokusy o nový zákon pro zdravotní péči (nakonec vznikly zmateční, nekvalitní zákony o zdravotních službách a specific. zdrav. službách) - není to nic, co by připomínali kvalitní zahraniční zákony, je to balast, který bude v praxi dělat potíže jak pacientům, tak i lékařům. Zázemí pro tvorbu předpisů na MZ je děsivé: pokud naše připomínky opřené o ukázky západ. práva pochopil právník, pak náš záměr zhatil některý z lékařů na MZ, ale i obráceně... Hrozné je, když do právních otázek mluví lékař, který o tvorbě předpisů neví nic a nemá ani přirozený talent, takže výsledkem jsou zašmodrchané nepřehledné formulace, volně vykladatelné apod. Nekvalitní zákon způsobí hodně křivd a zvýší počet sporů.

Naše sdružení pacientů tedy postupně poněkud zestárlo, opotřebovalo se, dlouho působilo bez finančních prostředků, členové se unavili stálým zjišťováním, že s českými politiky a úředníky se nehne - že bude muset uplynout možná dalších 50 let, než na ministerstva nastoupí lépe vyškolení úředníci apod. Měli jsme hodně příznivců a sympatizantů po celé ČR, s nimiž i nadále zůstáváme ve spojení, ale nepodařilo se nám získat jedince, kteří by byli ochotni pravidelně organizovat a zajišťovat provoz sdružení bez fin. prostředků (v chudém státu člověk nemůže moc dlouho platit z vlastní kapsy telefony, korespondenci aj., při zaměstnání je těžké věnovat se více veřej. zájmům).  Nakonec jsem tedy dospěla k závěru, že přenecháme aktivity novým mladším talentům, v nových jiných organizacích (např. sledujeme nové talenty kolem Ligy lidských práv).

Já sama ovšem ministrům zdravotnictví život neusnadním: vzhledem k tomu, že o zdravotnictví u nás a ve světě vím tak mnoho a že mě štve, jak se někteří politici neustále snaží pacienty balamutit nepravdivými či polopravdivými tvrzeními, budu i nadále jako občan - jednotlivec kritizovat chyby a nabízet lepší řešení. Jako občan se rozhodně nesmířím s prohlášeními typu "veřejné pojištění funguje špatně, proto ho radši zprivatizujeme" (protože v západ. zemích funguje toto veřejné pojištění na základě kvalit. zákonů dobře a protože naši politici by namísto špatného zákona o veřej. pojištění vytvořili chybný zákon pro privátní pojištění, z mafiánských důvodů by totiž nestvořili kvalitu ani pro oblast byznysu).

 

 

Vladimíra Bošková

LudvíkA co takhle Vy pane Jaromíre11:227.4.2013 11:22:00
JaromírA co takhle, paní Bošková,09:0727.7.2012 9:07:05

Počet příspěvků: 2, poslední 7.4.2013 11:22:00 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Vladimíra Bošková

Vladimíra Bošková

Hlavně bych se chtěla zaměřit na porovnávání českých a západních předpisů pro oblast zdravotní péče.

Už deset let zkouším hájit zájmy českých pacientů ve sdružení založeném na jejich ochranu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy